Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já na rozdíl od svého předřečníka jsem za tento pultík už párkrát zašel, ale jak vidím, potvrzují se obavy některých kolegů z toho, že jde o pouhou obstrukci, a Sněmovna se kupodivu z velké části vyprázdnila. Dámy a pánové, já vás mohu ujistit, že z mé strany nejde o žádný projev obstrukce, byť jsem byl včera novináři kontaktován, zdali máme pokyny, abychom zdržovali jednání, a zdali mám připravený projev. Normálně si projevy nepřipravuji, reaguji na situaci, která ve Sněmovně je, a trošinku mě mrzí, že začínají-li reformní zákony, a pokud vím, před volbami jsme se všichni napříč shodli, že jisté reformy jsou potřebné, tak ty reformy, ať chcete, nebo ne, probíhají bez projednání s opozicí. Nechť mi tedy prostřednictvím pana předsedajícího pan ministr i vládní trojkoalice promine, že jsem to takto řekl.
        Za druhé, dámy, pánové, já jsem naprosto normální člověk a v žádném případě nehodlám v těchto slovutných zdech trávit noc a hrát si na noční jednání. V rámci zlehčení se trošku dovolím dotknout pana předsedy Gazdíka. Když navrhl, abychom jednali nejen přes 21. hodinu, ale i přes 24. hodinu, já jsem se hlásil s faktickou poznámkou, chtěl jsem vás jako lékař, zatím ještě i aktivní lékař, vyzvat k tomu, nedělejte to, vážená Sněmovno, jak jsme viděli z návrhu Senátu k tomu zákonu o dopravě na pozemních komunikacích, provozu na pozemních komunikacích, oni z naší Sněmovny občas odcházejí značné pitomosti, natož budete-li cokoliv projednávat nevyspalí, unavení a zítra opět zde zasednete do těch lavic - nemá to cenu. Na rozdíl zřejmě od kolegy Gazdíka, který nám tady před časem prohlásil, že mu utekly obě ženy, já na to dodnes nezapomněl, ta moje neutekla a já bych se rád k ní i domů vrátil. (Potlesk v levé části aálu.) To vám musím říci úvodem.
        Předem předesílám, že nejsem jednoznačně rozhodnut pro tento zákon zvednout ruku. A to nikoliv proto, že jsem z opozice, to nikoliv, že jsem sociální demokrat, ale že bych si tu cestu projednávání základních reforem představovat poněkud jiným způsobem. A pokusím se vám jenom vysvětlit, asi jak. Na druhé straně zdůrazňuji, že když jsem dneska ráno jel ještě i na své mateřské pracoviště, s kterým s veškerou úctou jsem srostlý po dvaceti letech práce více než s touto Sněmovnou, protože tady si uvědomuji, že poslanecký mandát je mi propůjčen maximálně na čtyři roky, kdežto lékařem chci být až do své smrti, tak když jsem jel do práce, abych zjistil, jak to tam funguje, zdali je všechno v pořádku, tak jsem v rozhlase v autě zaslechl, že na nočním jednání nebo včerejším jednání K 6 - a já se omlouvám, já už ta káčka si pletu, už jsem tu jednou řekl, že mám nejradši K-2, což je nádherná druhá nejvyšší velehora v Himálaji - ale nicméně že na jednání K 6, a omlouvám se, jestli jsem to popletl, padla další námitka Věcí veřejných, další pilíř, to znamená opět VV ustoupily, tak se na mě nezlobte, já skutečně nemám důvěru v to, že ty reformy nakonec budou postupovat tak, jak se slibuje a jak se projednává. To je jeden pohled, prosím vás, na to, proč těm reformám samozřejmě nedůvěřuji.
        No a leží tu před námi návrh zákona, který se krom jiného týká poplatků, ale týká se zatím poplatku toliko jednoho, a na veřejnosti se už hovoří a v médiích o zvyšování poplatků dalších, a zde se omlouvám, samozřejmě sdílím názor České lékařské komory, že není možné zvyšovat poplatky, ale udělat z nás - a promiňte, že používám ještě to slovo z nás - z nás zdravotníků výběrčí jakýchsi daní.
        A nyní k meritu věci: Já jsem vás chtěl ve svém krátkém projevu, kde s ohledem na to, že opravdu nechystáme obstrukce, asi začnu krátkým šestihodinovým úvodem, o čem zdravotnictví je, a jak jsme se tu minule bavili o Kubě, tak se třeba pokusím trumfnout Fidela Castra. Prosím vás, nikoliv, to chci jenom zlehčit. Ale chtěl jsem říci, o čem to zdravotnictví je.
        Za posledních dvacet let prošlo řadou změn. Všichni jistě koukáte na film, oblíbené filmy o básnících, což je poměrně zdařilé filmové dílo. Pro osvěžení této sněmovny vám mohu sdělit, že když jsem byl vyhozen "za odměnu" z nemocnice, kde jsem jako mladý lékař pracoval, tak aby má paní odvedla mé myšlenky od toho smutného faktu, že zřejmě nikdy už nebudu dělat, lůžkovou medicínu a udělali ze mě obvoďáka, tak jsme šli do kina na tuším třetí díl Básníků a dodnes vzpomínám na to, jak celé kino řvalo smíchy, když pana Šafránka přeložili do Bezdíkova - a jediný já tam brečel. Ale panu ministrovi prostřednictvím pana předsedajícího se přiznávám, že už jsem hned první den byl zkorumpován, protože i já jsem v pytlíku od hladké mouky přinesl domů pět vajec. To znamená, zažil jsem mnohé. Těšil jsem se na to, že se něco změní.
        V tom filmu se hovoří o enormní zátěži administrativou. Jsem poslední, kdo by obviňoval tohoto pana ministra a tuto Sněmovnu v tomto složení, že za to může, ale dámy a pánové, za posledních dvacet let naprosto obludným způsobem narostla administrativa v českém zdravotnictví a při výkonu funkce klinického pracoviště jsem často o sobě říkal, že já už nejsem žádný primář, ale že jsem prostě ředitel toho kterého klinického úseku.***
        A neurazte se, když pohlédnete do tohoto návrhu zákona, opět vidíte další novinku - že my budeme pacientům nabízet a vysvětlovat. Vracím se k tomu, co jsem řekl. My opět budeme vybírat jakési finanční prostředky, které budeme posílat někomu, kdo celou tu péči platí. Dámy a pánové, za sebe vám mohu říct: už toho bylo dost! Prostřednictvím pana předsedajícího se panu ministrovi i jeho týmu omlouvám. V tom já vidím velké jádro pudla. A všichni, kdo pro to zvednete ruku, si uvědomte, že to je jenom pootevření Pandořiny skříňky.
        Jestli se, dámy a pánové, domníváte, že skutečně nemocný člověk, který je dopraven do nemocnice a je opravdu nemocen, je zralý k tomu, aby s jasnou myslí v kteroukoli denní a noční dobu pod stresem obavy o své zdraví poslouchal lékaře, který se navíc nachází ve stejném stresu z jiných důvodů, a adekvátně rozhodl o tom, co je a není standardní léčba, omlouvám se panu předkladateli, já si to představit už neumím. To je má praktická výtka. Žádné zdržování, žádné blokování reforem.
        Dovolte mi jedovatou poznámku. Mě urazily ty řeči o tom, že něco budeme blokovat. Vážení, kdyby se naše vláda nehádala mezi sebou jak malí spratkové, tak jsme žádné zdržování nemuseli mít a mohli jsme to dávno mít za sebou! To si laskavě všichni uvědomme! (Potlesk z řad poslanců sociální demokracie.)
        Nuže k tomu, proč se mi nechce někomu něco vysvětlovat. Já si totiž umím představit, že se pacient, jak tomu je dodnes, rozhoduje o tom, že má jistý hotelový standard. Ano, pacient je asi po předložení cenové nabídky schopen rozhodnout, zdali chce jednolůžkový pokoj s televizí, lednicí, balkonem a koupelnou. Tomu rozumím. Dále si umím představit, že až se zvetí, je schopen rozhodnout, chce-li normální stravu, či stravu nadstandardní. Ale omlouvám se, já si neumím představit... a on to ten návrh zákona neobsahuje a nechci to tu rozpitvávat, dopředu zdůrazňuji, můj projev není všeobsažný, nevysvětlím tu svou koncepci zdravotnictví, jenom chci pojmenovat určité věci... Prosím vás, doufejme, že nepůjdeme tak daleko, že my budeme pacientovi vysvětlovat, jestli nejdřív pojede na CT, nebo na magnetickou rezonanci. Doufám, že až tak daleko nejdeme. Prostě já se stále domnívám, že platí-li ústava a je-li v ní napsáno, že pacient má právo na adekvátní léčbu na poznatcích současné vědy, tak že prostě na ni má právo. A to, co by se dalo nazvat nadstandardem, není ta primární léčba.
        Jistě všichni stojíte o to, abyste i vy byli léčeni léčbou adekvátní, která odpovídá moderním poznatkům. Samozřejmě pomíjím nějakou plombu. Pomíjím oční obroučky. S veškerou úctou, už si platíme nadstandardní léčbu - protože proč někdo nosí brýle na dálku v době, kdy je možné korigovat zrak? Asi proto, že považujeme, že brýle jsou standard. Dejme tomu, chápu, že pojišťovna by toto neunesla. Ale asi nebudeme chtít, aby pacient rozhodoval o tom, jaký dostane kardiostimulátor. To, s veškerou úctou, já si neumím představit. A já si ani neumím představit, jak - a nechť mi prominou lidé - jsou tam lidé různého vzdělání, jak starému vykulenému člověku nebo člověku skutečně přece jenom prostšímu já vysvětlím, jaké jsou možnosti kardiostimulátoru - a tento mu zaplatí, na tento si připlatí... No to je logické, že ten člověk koukne do kešeně a zhodnotí, kolik má peněz, a buď mi to odkejvá, nebo se rozhodne a pak na to nebude mít. Pak přináším druhou otázku - co udělá justice s tím, pakliže dotyčný se obrátí na soud s tím, že jeho zdraví bylo poškozeno, neb jsem mu to blbě vysvětlil? Prostřednictvím pana předsedajícího, pana ministra se nechci dotknout, vím, jak pracoval. Ale jistě si sám asi vzpomene, když dělal na rentgenologické klinice, že ve tři v noci, stojí-li tam tři sanitky, zrovna není nejvhodnější doba k tomu, abyste pacientům a jejich čím dál více někdy až hysterickým rodinám vysvětloval, kterou metodu zvolíte.
        Promiňte. Pojďme do reforem, ale pojďme nejdřív uklidit to, co v tom zdravotnictví je!
        Můj předřečník zde hovořil o tom, že se zneužívá zdravotní péče. Ano, já když jsem viděl úvod pana ministra na zdravotním výboru, který od té doby je spíš trojkoaliční nežli parlamentní, asi pana ministra překvapím, ale já když jsem viděl ty body, tak pan předseda Sobotka mi jistě promine, ale já jsem s tím neměl zase tak velký problém. Já skutečně jako kolega Babor, jsem řekl: paráda, můžeme se o tom bavit. Smutné je, že od té doby se se mnou o tom nikdo nebaví, a navíc se dostáváme někam na prvním místě, kam já jsem vůbec nechtěl.
        No a vidíte, jak jsem se zakecal, to doktoři mají ve zvyku. A já bych teď tady skutečně dokázal, že se snažím tu Sněmovnu obstruovat. Ne, dámy a pánové, nesnažím. Já se jenom potřebuji vypovídat a současně i omluvit panu ministrovi a i vám, protože jakožto váš zástupce ve správní radě VZP jsem křičel na své parlamentní spolupracovníky a kolegy, když jsem opět po x-té slyšel, jaké změny budou, jak budeme snižovat lůžka, jak není ochota narovnat jednotlivé platby mezi nemocnicemi. Nebojte se, nemám tu poznámky, jenom jsem přinesl materiály, které jsou k dispozici, že každá nemocnice bez ohledu na to, co dělá, a tuším, proč to tak je, ale nevím, proč to přetrvává, dostává jiné peníze, tzn. ale logicky poskytuje i svým nemocným jiný komfort. Já ještě nemluvím o léčbě. Ale je logické, že jestliže neplatíte všechny hotely na stejné úrovni stejně, tak v jednom hotelu ležíte na jednolůžáku automaticky a v druhém ležíte na pětilůžkovém pokoji. Dámy a pánové, já vím (s důrazem), o čem hovořím! A varuji před tím, abychom nechali Ministerstvo se takovýchto zařízení zbavovat a přenášet to na jiné útvary naší České republiky.
        Říkáte si: On zas chrání tu svoji Bulovku. Lidi, jo. Já jsem tam strávil dvacet let. A ať chcete, nebo ne, já jsem tam víc než doma, protože jsem tam odsloužil daleko víc hodin. Budu chránit Bulovku, ale budu chránit jakoukoli další jinou nemocnici v tom smyslu, aby byla zachována co její nedokonalejší funkce. Aby její zaměstnanci byli spokojeni, aby její pacienti byli spokojeni. A je ostudou 21. století, že když jsem jako ještě mladý lékař měl radost, že se všechno změnilo, tak víte, co je kuriózní? Proto jsem tu mluvil o té Kubě. Když do některých špitálů přidejte, tak kromě přístrojů, nových léků atd., to beru, ale to je přirozený vývoj, se nezměnilo vůbec nic.
        Dovedete si někdo z vás představit, že bez protekce - a promiňte mi to slovo - že bez protekce a bez známostí vás odvezou do nemocnice, kde na vás vytáhnu novou, vyšší platbu, pak vám dám vybrat, co chcete, pak vás odvezu na pětilůžkový pokoj, kde máte zakázaný pohyb, a když budete chtít jít na tzv. gramofon, tak tu svoji velkou potřebu, dámy a pánové, děláte minimálně před čtyřmi dalšími lidmi. Doufám, že vám nepřipadá nechutné, že vám to připomínám. I takto stále vypadá české zdravotnictví. A to jsem čekal, že změníme. A pak přejdeme k těm krokům dalším. A až toto nebude, tak ano, ač jsem sociální demokrat, možná začnu uvažovat o tom, že abychom zabránili zneužívání, tak si ti lidé zaslouží určitý regulační poplatek. Ale až zabráníme zneužívání! A my si přiznejme, že české zdravotnictví se zneužívá. Slyšíte, kolik se vyhazuje léků. Vy vůbec netušíte, co vozí záchranná služba, kterou má každý právo si zavolat! Tím se omlouvám těm, kteří ji potřebují. Tomu, kdybychom se věnovali, najdeme první miliardy hned. A kdyby existovaly poplatky, které tomuto zabrání - ale já věřím, že se najde i jiný způsob - pak je tento poplatek skutečně regulační. Omlouvám se. Tento poplatek já za regulační nepovažuji, protože ti chudáci, kteří tam u nás chtě nechtě zůstat musí, neb jsou nemocní, opuštění a tak dále, ho prostě zaplatit budou muset. ***
        Na pana bývalého ministra vnitra, na pana ministra práce a sociálních věcí, a dokonce i na pana premiéra jsem se se zoufalstvím obracel s otázkou bezdomovců. Všichni snad víte, že když napadne sníh a udeří mrazy, tak naše nemocnice - regulační poplatky, neregulační poplatky - jsou úschovnou českých, slovenských a jiných bezdomovců. Ale ti neplatí. To znamená - tady nám regulační poplatky budou k ničemu. Všichni víme, že tam nepatří.
        Na mých internetových webových stránkách si můžete přečíst odpovědi některých členů vlády. Nemůžu kritizovat všechny. Některé jsou takové, že o to nemají zájem. A tak bychom, dámy a pánové, mohli pokračovat.
        Na závěr jsem si připravil jenom jeden konkrétní příklad. Možná už jste to všichni použili. Nemá cenu vás tu unavovat odborností. Ani já nejsem všeználek, ani já nerozumím všemu a ne vždy si myslím, že doktor by měl zrovna zase jednoznačně hovořit do organizace zdravotnictví, ale doktor z praxe by měl být u toho, když se něco mění.
        Prosím vás, bude-li... Možná si řada z vás takto aplikovala už novinku, mikronizovaný heparin, při dálkových cestách apod. Moderní druh léčby, kde není nutné tolik často kontrolovat - nebo se tvrdí vůbec - krevními odběry, zdali ten lék nepřekročil povolenou dávku. To jsou všecko detaily, ale na dálkové trasy si píchnete jednu injekci a jedete. Doporučuje se to. Každý ležící pacient by měl mít tento lék. Prosím vás, málokdo z vás ví, že kdybych použil preventivní balení, tak se dávky pohybují přibližně kolem 100 korun za den. Pan ministr mě jistě omluví, že nebudu zcela přesný.
        Dámy a pánové, víte, že nemocnice za jeden lůžkoden dostává - má v paušálu na léky 80 korun? To znamená, dáme-li jednu tuto jedinou injekci v plné léčebné dávce jednomu pacientovi, dva pacienti ten den nesmějí dostat žádný lék. Víte o tom, že na pracovištích jsou limity na speciální zdravotní materiál na každý měsíc? Víte o tom, že jsou limity na léky na recept? Víte o tom, že jsou limity na léky vydané na oddělení?
        Toto kdybychom změnili na prvním místě a přinesli zde balík, komplexní balík, opatření a mělo to hlavu a patu, já budu první, kdo tomu zatleská. Za této situace - a omlouvám se, že jsem vám nemohl ani říct vše, co jsem chtěl, protože bych asi opravdu zdržoval - já se omlouvám, rozumím tomu, o čem je tento zákon, nemohu ho podpořit, protože jsou tam věci, se kterými nesouhlasím, a navíc mi připadá, že je vytržen, a to nikdo nepopírá, z balíku dalších, navazujících. Považoval bych za kulantnější místo hádek v trojkoalici a nejistoty, jestli vůbec to za tři neděle, za šest neděl ještě bude mít cenu tady projednávat, kdyby se chvilinku počkalo a přinesl se celý balík zákonů. A vy máte sílu na to to pak dokonce i prohlasovat. A bylo by to komplexní. Bylo by to čestné, bylo by to otevřené, otestovalo by to vaši svornost. A holt to zdravotnictví by vedlo nějakým směrem. Ale spěchat na nás, na všechny, jednáním přes půlnoc, vyhrožováním, jestli tu budeme ve tři, ve čtyři, v pět, a najednou vám hoří koudel až tam... Dámy a pánové, ne, protože veškerý spěch toliko pro hovado dobrý jest, a zvláště, pouštíte-li se do tak silného balíku zákonů, které mají změnit české zdravotnictví.
        Já těm z vás, co zbyli, děkuji za pozornost. Omlouvám se, ale cítil jsem povinnost jednou alespoň část toho, co jsem chtěl, říct veřejně, aby všichni viděli, že přestože jsem se stal poslancem, tak jsem zůstal i felčarem. Děkuji vám moc. (Potlesk z řad ČSSD a KSČM.)