Vážená paní předsedkyně, já mám vcelku silný hlas, ale myslím, že nemá smysl, abych tady ničil zdraví svých kolegů.
        K tomuto návrhu, se kterým přichází vláda, bych chtěl především reagovat prostřednictvím předsedající na vyjádření pana poslance Šťovíčka. Já nevím, kdo tady chce rozšířit povrchové doly. Myslím si, že to by měla být výsostně záležitost lidí a ti by o tom měli rozhodovat - především v tom kraji, kterého se to týká, ať už se to týká Moravskoslezského kraje, Ústeckého kraje nebo kteréhokoli jiného. Protože tady zcela nepochybně nejde jenom o nerosty typu černého uhlí nebo hnědého uhlí. My tady neřešíme primárně politický problém, na kterém si někdo udělal politickou kariéru. My tady řešíme problémy, které souvisí s pracovními příležitostmi lidí, především v těch krajích a okresech, kde se práce získává velice obtížně. Takže prosím, abychom k tomu přistupovali bez demagogie, abychom k tomu přistupovali opravdu zásadově.
        Já nevidím jako zásadové řešení návrh, kdy se vyjmou dvě ustanovení ze zákona, který nějak funguje, asi ne nějak dobře, ale funguje, aniž je snaha předložit např. věcný návrh zákona, který by komplexně řešil tuhle problematiku, na kterém by se vládní koalice byla schopna shodnout. Abychom aspoň viděli tento věcný návrh zákona. Pokud známe praxi současné vládní koalice, tak je velice obtížné, aby se na řadě věcí shodla. Ale pokud tady bude schválen tento zákon, tak to bude mít řadu velice nepříjemných konotací.
        Uváděné důvody pro předložení: Naplňuje koaliční smlouvu stran současné vládní koalice. Skutečně skvělé zdůvodnění! Odstraní možnost vyvlastnění a další omezení vlastnických práv majitelů nemovitostí v dobývacích prostorech. Dobře, to už je věc, o které se dá zcela nepochybně diskutovat.
        Jaký je hlavní důsledek přijetí vládního návrhu změny? Vláda překvapivě svým návrhem vylučuje z horního zákona institut vyvlastnění. Principiálně tím státu zamezí účastnit se využití ložisek vyhrazených nerostů ve veřejném zájmu. Vzdává se svého vlivu v oblastech nutných ke krytí životně důležitých společenských potřeb. Podstatně oslabuje možnost naplňovat vlastní smysl horního zákona - ochranu a využití nerostného bohatství. Je tedy možné říci, že takto formulovanou novelou by o využití nerostného bohatství, které je fakticky státu, tedy všech občanů České republiky, rozhodovali prakticky výhradně majitelé pozemků, které se nad ložiskem nacházejí. Příklad: Pokud jediný vlastník libovolně malého pozemku v dobývacím prostoru nebude ochoten za žádných okolností prodat, tak ani vláda ani těžební společnost nebudou mít žádný zákonný prostředek, jak se k ložisku dostat.
        Jaká je praxe vyvlastnění ze zákona ve světě? Já bych chtěl především říci svou zkušenost, podělit se o zkušenost z dětských let. Kdysi, někdy v roce 1965, hrála na pražské Slávii Hrdlovka. Když jsem přišel po letech do Ústeckého kraje, zajímal jsem se, kde je Hrdlovka. Oni sice tehdy prohráli asi 6 : 0, ale hráli docela pěkný fotbal, měli tam spoustu mladých hráčů. Zavezli mě k jednomu velkopaneláku a řekli: Tady je většina obyvatel Hrdlovky. Samozřejmě že oni se museli zbavit všeho, co měli rádi, já to všechno chápu, hospodářských zvířat od koček přes králíky atd. Je to ohromný zásah do života. Nikdo si to asi nepřeje. Ale pokud už by k něčemu takovému mělo dojít, tak samozřejmě by měly být jasné regule. ***
        Zrušení paragrafu o vyvlastnění není cesta správným směrem. Jak je to tedy ve světě? Podotknu, že nehledám inspiraci v komunistických státech, vůbec ne. Možnost vyvlastnění pozemků s ložisky vyhrazených surovin je ve vyspělých státech standardní. Není to žádný přežitek minulosti, ale standardní demokratický postup, kde občas musí jedinec ustoupit zájmu většiny. Německo, Británie i Spojené státy mají možnost vyvlastnit pozemky v zájmu hornické činnosti a činí tak v případě potřeby.
        Příklad: Německo. Institut vyvlastnění k obecnému prospěchu je zakotven dokonce v ústavě, v základním zákonu, přičemž hodnotu odškodnění v případě nedohody stanoví dle objektivních měřítek nezávislá znalecká komise. To vidím jako velmi korektní. Ve Spojeném království, pokud nedojde k dohodě s majitelem vyvlastňovaného pozemku, je výše náhrady stanovena pozemkovým tribunálem. Ve Spojených státech je institut vyvlastnění zakotven jak ve federální ústavě již od roku 1791, tak v ústavách jednotlivých států americké unie. Vyvlastňovací paragrafy jsou součástí mnoha dalších zákonů a reálně se používají typicky u liniových staveb, logicky u dálnic, vedení, sítí a podobně. Přitom ložisko nerostu je nepohyblivé na rozdíl od té dálnice. U drtivé většiny jiných případů, kde se dají použít vyvlastňovací zákony, je přitom možnost alternativy. Dálnice nebo vedení sítí může vést trochu jinak. Ale s ložiskem nerostů nepohneme.
        Co by znamenalo přijetí této změny v praxi? Pokud se kdokoli a z jakýchkoli důvodů rozhodne neprodat jakékoliv těžební společnosti pozemky, které jsou potřeba k vytěžení jakéhokoliv nerostu, nebude existovat právní nástroj, jak jej k tomu přinutit. Myslím, že to nemusí být vůbec ad absurdum. Že třeba zahraniční společnost, imaginární firma XY, koupí čtyři metry čtvereční půdy nad nerostem, který má strategickou hodnotu pro Českou republiku, a Česká republika bude odkázána na nákup suroviny ze zahraničí. Fakticky to znamená, že přestože nerostné bohatství je ze zákona státu, to, zda bude mít stát možnost se k němu dostat, by záviselo zcela na vůli majitelů pozemků nad ložiskem. Což nemá ani logiku ani srovnání v právním systému ve většině zemí světa. Chce to opravdu promyšlený nový horní zákon.
        Německo, Británie i Spojené státy mají možnost vyvlastnit pozemky v zájmu hornické činnosti a činí tak. Jak již jsem řekl, myslím, že je potřeba se podívat, jaké jsou standardní demokratické postupy v těchto státech. Je podle mě chybou, že tato novela předchází předložení a schvalování státní energetické koncepce. Takováto novela horního zákona ve svých důsledcích vylučuje jiný než neuhelný scénář energetické koncepce státu. A já jsem na ni upřímně zvědav.
        Pokud bych měl učinit závěr, důsledky případného přijetí vládního návrhu novely horního zákona jsou velmi rozsáhlé a dalece přesahují těžební činnost. Mezi jinými je to přímé ohrožení tisíců pracovních míst v nejproblematičtějších regionech České republiky. Dále ohrožení surovinové a energetické nezávislosti České republiky a další zvýšení její závislosti na dovozu. V neposlední řadě pak novela přímo ohrožuje naplňování záměrů Evropské unie o přednostním využívání vlastních surovin a nerostného bohatství členských států.
        Dámy a pánové, věřím, že zejména pokud tento návrh projde do druhého a třetího čtení, že bude ještě dost prostoru o těchto argumentech hovořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)