Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane senátore, kolegyně a kolegové, já jsem vystupoval k tomuto návrhu zákona v prvním, ve druhém i ve třetím čtení. To, co nám vadilo asi úplně nejvíc, jsou záležitosti tzv. restituční tečky. Poslouchal jsem debatu senátorů na téma zákon o Státním pozemkovém úřadu a zjišťoval jsem, že jsem nebyl sám, že i řada nezávislých senátorů, bývalých výkonných státních zástupců nebo soudců, kteří dnes sedí v Senátu, upozorňovala na nerovnost restituentů před zákonem, kterou tímto zákonem zakládáme. A mluvím o přímých restituentech, nemluvím o překupnících restitučních práv. Mluvím o těch, kteří se třeba konečně dosoudili nebo snad jednou dosoudí svých nároků, a my je chceme vystavit situaci, že místo náhradních pozemků dostanou finanční odpustek, a to v hodnotě vyhlášky z roku 1990. To znamená, že je okrademe už poněkolikáté. To považuji za vážný důvod, proč pro tento návrh zákona nehlasovat. Podrobnosti jsem tady zmiňoval při třetím čtení, tak je možné si je najít ve stenozáznamu. Myslím, že existují vážné důvody, proč alespoň s některými paragrafy tohoto zákona se obrátit na Ústavní soud, a věřím, že by případní restituenti uspěli, protože ten zákon je dle mého názoru za hranou ústavního práva v České republice.
        S těmi pozemky, že si stát vytvoří jakousi rezervu v celé České republice a pak ji bude různě poskytovat jako náhrady, protože v tom není systém, ten zákon žádný systém nepřináší ani ho nebyl nikdo schopen vlastně představit, myslím si, že k těm spekulacím bude možná docházet více než v minulosti, protože nebude jasné, který ten pozemek vlastně vyměnit, s kým, za co a kde, dokonce to budeme mít ještě v režimu správního řízení. To bude pěkný guláš.
        Myslím si, že ten zákon dobrý není a není možné hlasovat ani pro senátní ani pro poslaneckou verzi.