Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Navážu na své předřečníky. Zazněla tady spousta myšlenek, spousta různých názorů. Pozorně jsem to poslouchal. Co mi na tom trošku vadí, je to, že opět sklouzáváme pouze k jednomu národnímu parku, přestože novela se týká, a já to připomínám, říká se všech národních parků. Je to obecná úprava, která stanovuje a sjednocuje rozrůzněná pravidla při vyhlašování národních parků, které byly vyhlašovány v různých časových etapách.
        Já sám s tím zákonem pracuji průběžně asi tak dvacet let. Měl jsem tu čest poznat i původní tvůrce zákona, který vznikl v roce 1992. A nechci si tady říkat, že jsem nějaký odborník na tento zákon, ale do určité míry je potřeba ho správně pochopit. Z mého pohledu je tato novela prostě výrazný posun kupředu, ať tady se mnou třeba kolegové, kteří vystupovali přede mnou, nemusí souhlasit, nebo kteří třeba budou souhlasit, ale je to prostě posun kupředu z mého pohledu, k lepšímu.
        Samozřejmě ta mediální zkratka - a vzhledem k tomu, že problémy jsou především v šumavském národním parku, tak ta debata se nám smrskla právě na tu Šumavu, ačkoliv takové praktické věci, takové praktické problémy, které se na Šumavě řeší, tak ono upřímně řečeno v této novele moc jako postiženy nejsou. To je věcí praktické ochrany přírody, praktického uplatňování toho zákona, nikoli té obecné formulace.***
        Ale já tedy v průběhu těch let, kdy se tady o té Šumavě bavíme, ať už to bylo v minulém volebním období, nebo i dříve, v dřívějším období, tak co je takový základní problém, je různá představa různých skupin o tom, jak ten park má vypadat. A v tom asi nikdy úplně stoprocentní shodu nenalezneme. Tak to prostě je. Samozřejmě je vhodné nalézt nějaký konsenzus, nějaký průsečík, kde by ta příroda asi měla mít, a v tom se asi všichni shodneme, trošku navrch.
        Samozřejmě Šumava, když už to tedy vztáhneme jenom na tento národní park, je dostatečně velká na to, aby tam byla jak divoká příroda, tak rozumná turistika a tak i obyvatelé. A já si myslím ze svého pohledu - promiňte mi můj názor, možná se mnou nebudete souhlasit, já tu dávám k dobru své zkušenosti, které každý nemusí brát za bernou minci -, ale já se domnívám, že v tom znění, které obsahuje pozměňovací návrh výboru pro životní prostředí, ty možnosti všem těm skupinám a všem těm zájmům poskytuje.
        Já jsem tu postřehl takové výrazy - vím, že ta debata bývá někdy až taková trochu vyhrocená, každý se snaží hájit to své, jako že jsou obyvatelé - možná jsem tomu špatně rozuměl - vyháněni z té Šumavy, nebo že se jim tam neumožňuje přežití, tak to samozřejmě úplně tak není. Samozřejmě ten park s sebou přináší nějaká omezení, to tak je, to si řekněme. A čím cennější lokality, tak tím větší omezení. Na druhou stranu ten park přináší obrovské příležitosti a to si, myslím, každý obyvatel, který tam žije, uvědomuje. A myslím si, že tam nedochází k nějakému úplně velkému strádání a že vždycky je možné se dohodnout.
        Na Šumavě došlo k tomu, že tam v minulosti propukla obrovská nedůvěra mezi státní správou přírody, obcemi, obyvateli, a dnes tak trochu sklízíme trpké plody tohoto nedorozumění. A já to vnímám i během těch různých jednání.
        Co tady nezaznělo, je to, že byla snaha, a je to zásluha pana předsedy výboru pro životní prostředí, ty hrany obrousit, a na základě toho byly konány kulaté stoly, kam byli přizváni zástupci všech zájmových skupin, obcí, byl tam například známý pan Šubrt, občanských sdružení, byli tam jak ochránci přírody, tak i různá opačná sdružení nebo opačně zaměřená sdružení, která spíš mají ten jiný přístup, a byla tam skutečně snaha ty hrany obrousit a řešit problémy. A také většina těch problémů nebo těch rozporů byla potom zahrnuta právě v rámci toho pozměňovacího návrhu. Jak už tady zmiňoval například kolega Zahradník ten termín "projedná", "domluví se" tam bylo zahrnuto, nebo například problematika protipožární ochrany, také to bylo zahrnuto do toho pozměňovacího návrhu.
        Co tady ještě padlo a co musím trochu rozporovat, a tady se asi neshodneme s panem kolegou Bendlem. On tam trochu zkritizoval to předkupní právo státu na ty pozemky. Asi to vnímám trochu jinak. Na jednu stranu tady bez mrknutí oka chceme vyvlastňovat pozemky například pro stavbu komunikací, dálnic a liniových staveb, to nám tak nějak nevadí, s tím jsme smířeni, a možná také i správně, a na druhé straně nám vadí předkupní právo, kdy si stát zajišťuje to, aby cenné pozemky v případě, že to majitel chce prodat, neskončily v nepovolaných rukou. A to si myslím, že je správně, předkupní právo. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale když vezmeme například kulturní památky, tak tam také to tak bereme, a proč to tak nebrat v případě přírodního bohatství? Já myslím, že to není nic proti ničemu, že by to tak mělo být, ale chápu, že tady je i jiný názor na tuto věc.
        Já osobně tady vystupuji, a nikoho to neudiví, jako zastánce té novely a určitě ji ve třetím čtení podpořím. Sám jsem nedal žádný pozměňovací návrh, protože to znění, které přišlo z výboru pro životní prostředí, to znamená ten komplexní pozměňovací návrh, si myslím, že je v tuto chvíli dostačující. A jak už jsem řekl, nikdy asi nebude vyhověno úplně všem a praxe ukáže. Ale osobně vnímám velký posun kupředu proti té staré normě a proti těm různým projednáváním, která v průběhu času proběhla, a domnívám se, že je tady konečně šance se i na té Šumavě trochu dohodnout a nějak to uzavřít.
        Podobná debata například proběhla i v Německu, když se zřizoval národní park Bavorský les, byla myslím podobně bohatá a podobně místy i divoká, ale dnes si myslím, že tam většina těch zájmových skupin a stran, obcí, měst, občanských sdružení je spokojená, a myslím si, že by to mohl být i takový příklad pro nás, že to nemusí skončit špatně.
        Děkuji za pozornost.