Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, v posledních třech měsících jsem se setkal jako starosta Milovic a poslanec s řadou podnětů a připomínek prostřednictvím osobních jednání, e-mailů i telefonických rozhovorů týkajících se předškolního vzdělávání. Bohužel z toho je patrné a zřejmé, že toto téma stejně jako téma inkluze na základních školách patří mezi palčivá témata, která je třeba řešit.
        V lednu 2018 podala skupina poslanců v čele s poslancem Václavem Klausem ml. návrh novely školského zákona. To, zda předložený návrh splňuje potřebné informace a formální náležitosti, posoudila vláda ve svém stanovisku. Na tomto místě bych se však rád vyjádřil k zamýšlenému obsahu tohoto návrhu, kterým je zrušení povinné předškolní docházky pro děti od pátého roku věku a zrušení povinnosti přijímat do předškolního vzdělávání děti již od dvou let věku. S názory pana poslance Václava Klause ml. jakožto názory odborníka na problematiku školství v převážné míře souhlasím, avšak pro jejich potvrzení jsem se ještě setkal s těmi, kteří do této problematiky mohou vnést jistě ten nejkvalifikovanější pohled, a to jsou právě ředitelky a učitelky v mateřských školách.
        Nejdříve mi dovolte, abych se zmínil krátce ve svém komentáři k povinné předškolní docházce pro děti od pátého roku věku.
        Děti, které v daném školním roce dovrší šest let svého věku, tedy takzvaní předškoláci, jsou do mateřských škol již řadu let přijímány přednostně, a to vzhledem k nastavení kritérií pro přijímání do mateřské školy. Na rozdíl od ostatních rodiče těchto dětí neplatí úhradu za vzdělávání, to znamená školné, platí pouze stravu. Do školky v důsledku toho chodí naprostá většina předškolních dětí. Od září 2017 došlo k zavedení povinné školní docházky i pro předškoláky. Cílem mělo být donutit rodiče, kteří předškoláky do školky nepřihlásili, k tomu, aby své děti alespoň v posledním roce do školky dali. Školkám tím tedy vždy, takzvané spádové školce a také obcím, přibyla značná administrativa, která zčásti zahrnuje téměř detektivní pátrání po tom, zda všechny děti příslušného věku jsou zapsány v některém předškolním zařízení. ***
        S povinnou docházkou bylo nutné zavést povinnost rodičů omlouvat nepřítomnost dítěte, tak jak to známe ze základních škol. Nicméně pravidla pro toto omlouvání centrálně nastavená nebyla, a tak se s tím každá mateřská školka musela vyrovnat sama, v důsledku čehož jsou podmínky pro omlouvání dětí v různých školkách různé. Některé školky požadují omluvenku od lékaře pro omluvení nepřítomnosti delší stanoveného počtu dní, avšak někteří lékaři údajně odmítají taková potvrzení vydat s odkazem na to, že to není jejich zákonná povinnost. Školkám tedy v této fázi přibyla administrativa spojená s evidencí omluv a případným hlášením neomluvených dětí na OSPOD.
        Právní úprava však zároveň umožňuje rodičům, kteří dítě nechtějí do školky přes zavedení povinné předškolní docházky umisťovat, aby oznámili spádové mateřské škole, že budou své dítě vzdělávat individuálně. V takovém případě je potom dítě podrobeno přezkoušení, pro které opět však neexistují stanovená pravidla, a je tedy zase na konkrétní školce, případně paní učitelce, jak k tomu přistoupí. Důležitým faktem je ovšem to, že pro děti, které jsou vzdělávány doma, musí být ve školce drženo místo. Je tady zapsáno jako docházející, a to pro případ, že dojde k naplnění podmínek pro ukončení individuálního vzdělávání. V takovém případě by mělo následující den nastoupit k řádné docházce. Mateřským školám tedy opět přibyla administrativa související s evidencí doma vzdělávaných dětí a s jejich přezkušováním. Doma vzdělávané děti, které do školky nechodí, navíc zabírají místo jiným dětem, které potom nemohou být do školky přijaty, přestože jejich rodiče o to zájem mají.
        Výsledkem takto zavedené povinné předškolní docházky je tedy značný nárůst administrativy pro mateřské školy, která z velké části dopadá právě na učitelky, jejichž hlavní náplní práce by ale mělo být děti vzdělávat. Přitom rodiče, kteří děti do mateřské školy vodit nechtějí, mohou využít možnosti blíže neupraveného domácího vzdělávání, avšak na místa těchto dětí není možné přijmout dítě rodičů, kteří by o docházku svého dítěte v mateřské školce stáli. Rodiče ostatních předškoláků jsou potom nuceni absenci svého dítěte omlouvat.
        Ještě se zmíním o povinném přijímání dětí již od dvou let věku k docházce v mateřské škole. Povinné přijímání dětí, které dovršily dvou let věku, tedy dětí o rok mladších, než je tomu zpravidla nyní, k docházce do mateřské školy je záležitostí, která rovněž komplikuje provoz mateřských škol. V dřívější době byly do mateřských škol přijímány děti, které dovršily tří let věku. Mladší děti, u nichž bylo třeba zajistit, aby se o ně měl během dne kdo postarat, například z důvodu zaměstnání rodičů, navštěvovaly speciální zdravotnické zařízení, jesle. Tato hranice tří let věku má svoje odůvodnění ve fyzickém a psychickém vývoji dítěte. Děti mladší tří let mají zcela jiné potřeby a možnosti než děti starší tří let. O tom tady od ostatních předřečníků byla celá řada názorů a faktů. Mateřské školy jsou zařízení vzdělávací a jejich prioritním úkolem je děti vzdělávat. Znovu zdůrazňuji: děti vzdělávat. Dvouleté děti však nemají ještě potřebu být vzdělávány, tyto děti mají být opečovávány a vychovávány. V mateřské škole platí určitý denní rytmus a režim, který průměrné dvouleté dítě není schopno přijmout. Takto malé děti nejsou schopny spolupracovat, mnohdy nejsou soběstačné v sebeobsluze, ať už se jedná o převlékání, používání toalety apod. Aktivity, které starší děti vykonávají, je nezaujmou, nerozumějí jim, nebaví je to, a tedy starší děti ruší, v horším případě jim ubližují, jako je například házení hraček apod.
        V případě, že je těchto dětí ve třídě omezený počet, například zpravidla jeden, dva, lze namítnout, že pro tyto děti je možné využít chůvu. Tato námitka je však platná pouze v omezeném rozsahu. I dítě s chůvou bude v nějakém rozsahu ostatní děti rušit. Navíc samotná přítomnost chůvy stejně jako asistentů pedagoga přirozeně konkuruje roli učitelky jako toho, kdo kolektiv řídí. Největším problémem však je, že pokud je chůva nepřítomná z důvodu pracovní neschopnosti, péče o své vlastní nemocné dítě a v jiných případech, v takovém případě není možné nechat malé dítě rodičům doma, tedy povinnost péče o toto dítě, případně děti, je přenesena potom na paní učitelku. Ta se potom nemůže plně věnovat ostatním dětem, tedy v samotném důsledku musí nutně dojít k zhoršení vzdělávání poskytovaného starším dětem.
        Další otázkou, nepříliš často veřejně diskutovanou, je snižující se motivace učitelek mateřských škol své zaměstnání vykonávat. Učitelky v mateřských školách studovaly předškolní vzdělávání dětí nejčastěji právě proto, že chtěly vzdělávat předškolní děti. Tato náplň práce však prochází postupem času řadou proměn, které vyžadují stále větší časovou dotaci učitelek pro plnění administrativních úkolů. Učitelky se nyní musejí vypořádat s dětmi zařazenými do docházky v rámci inkluze, což je zvláště u mentálně postižených dětí velice psychicky náročné. Množí se i počet cizinců, se kterými je obtížnější komunikace. Zasažení denního režimu mateřských škol docházkou dvouletých dětí, u které lze předpokládat, že od září 2020, kdy má příslušná úprava vstoupit v platnost, bude početná, znamená pro řadu učitelek tu pověstnou poslední kapku, která bude znamenat ukončení jejich práce učitelky. Bohužel již v dnešní době se školky potýkají s nedostatkem kvalifikovaných učitelek. Obdobně jako v případě praktických lékařů i učitelky v mateřských školách jsou z velké části ženy v důchodovém věku. Přísun nových sil do mateřských škol je velice obtížný. Absolventky středních pedagogických škol do praxe nenastupují, a pokud nastoupí, často nevydrží práci vykonávat dlouho a odcházejí. Toto je další problém, který bude nutné výhledově řešit, nicméně řešení této problematiky by již přesahovalo rámec tohoto příspěvku.
        Málo zdůrazňovaným, ale rovněž závažným problémem je materiální vybavení mateřských škol. Vybavení mateřských škol je certifikováno pro děti od tří let věku. Jedná se zejména o venkovní prvky: houpačky, prolézačky, klouzačky. (Celý projev poslance Poura je provázen hlukem v jednací síni.)