Vážená paní ministryně, obracím se na vás jako na ministryni práce a sociálních věcí s následující otázkou. V rámci poslaneckých dnů se na mě obrátila řada nespokojených občanů. Jejich problém měl společného jmenovatele: osobní zkušenost s občany zneužívajícími sociální dávky. Občané jsou znepokojeni tím, že v dnešní době se řadě lidí vyplatí nepracovat a být doma na sociálních dávkách. Namísto toho, aby pak byli společnosti vděční za podporu, často jí oplácejí tak, že ponocují, ruší noční klid, hojně požívají alkohol, nechávají za sebou strašný nepořádek. ***
        Není tajemstvím, že řada dětí z těchto rodin, pokud se jich zeptáte, čím chtějí v budoucnu být, vám odpoví, že budou doma na sociálních dávkách jako rodiče. Často slýchám, že pracovnice úřadů práce mají strach dávku nepřiznat, jejich pracoviště se opatřují bezpečnostními prvky, aby je klienti nemohli přímo ohrozit. Jel jsem v Praze posledně tramvají, kde jedna dáma romského původu poučovala druhou, jak má postupovat, pokud jí dávku nechtějí přiznat, a tuto dávku si takzvaně vyřvat. Aktivní hledání práce u těchto obyvatel, které prokazují úřadům, vypadá často tak, že si muž v plné síle dojde za zaměstnavatelem se slovy, tady mi potvrďte, že mě tu nechcete zaměstnat. Pokud náhodou odmítne formulář potvrdit se slovy, že práce by byla, dostane se mu nadávek, případně výhrůžek. Tato situace je dle mého názoru již neúnosná a v ekonomicky aktivním obyvatelstvu často zvyšuje extremistické nálady.
        Paní ministryně, vím, že Agentura pro sociální začleňování v roce 2014 vydala studii s názvem Kdy se práce vyplatí, která pro současný systém příliš lichotivě nevyzněla. Od té doby jsem pozitivní posun nezaznamenal. Rád bych se zeptal tak trochu jinak. (Upozornění na čas.) Co ministerstvo dělá a spíše v budoucnu udělá pro to, aby se nevyplatilo dobrovolně zůstávat doma na sociálních dávkách namísto chození do práce? Děkuji.