Děkuji za slovo, pane předsedající. Já chci navázat na své ctěné kolegy Aleše Juchelku a Ondřeje Profanta a také reagovat na kolegu Klause vaším prostřednictvím.
        Já se omlouvám, kolega Klaus možná něco ví o životě, ale rozhodně nic neví o práci s dětmi z vyloučených rodin, protože to, co tady podával ze svého pohledu velkého bílého muže jako logický závěr, že přece si s těmi dětmi nebude nikdo hrát a nikdo se s nimi nebude učit, tak to se, pane kolego, děje, a děje se to řadu let. Je spousta dětí z nepodnětného prostředí, které čerpají sociální službu, aby měly v životě aspoň trochu šance se dostat dál než jejich rodiče. A ti lidé, co se jim věnují, zajišťují právě to, že se z toho prostředí často dostanou, dokážou vystudovat nebo se alespoň vyučit, a tím ti lidé, kteří tu práci dneska konají a činí, chrání váš svět velkého bílého muže, protože ty děti nepokračují v kariéře svých rodičů a jsou schopny pak vychovávat své vlastní děti. Jestli vám přijde vtipné, že si potom budeme s těmi dětmi hrát a že se s nimi potom bude někdo i učit, tak to už se, pane poslanče, děje. (nesroz.) věnujte sociálním službám, když vás nezajímají, a věděl byste, že takové věci už se nyní dějí. Děkuji.