Parlament České republiky
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
2018
8. volební období
ZÁPIS
ze 6. schůze
výboru pro sociální politiku,
která se konala dne 15. února 2018 od 9.00 hodin
v budově Poslanecké sněmovny, Praha 1 – Malá Strana, místnost č. 48 - „Konírna“
Přítomni: Aulická Jírovcová, Bauer, Beitl, Brzobohatá, Dražilová, Gajdůšková, Juchelka, Kaňkovský, Kasal, Kolářík, Matušovská, Maxová, Novák, Pastuchová, Pekarová Adamová, Richterová, Rutová, Sobotka, Šafránková, Vyzula
Omluveni: Babišová, Golasowská, Hyťhová, Vrecionová
Součástí 6. schůze VSP byla mimořádná exkurze do Parlamentní knihovny a Archivu PS, která proběhla v prostorách Parlamentní knihovny, místnost č. B 217. V úvodu přivítal poslance ředitel knihovny Ondřej Tikovský, který představil pracovníky Parlamentní knihovny a Archivu PS. Následovala ukázka nejhodnotnějších depozit, návrh první Ústavy, dále Ústava z r. 1948, poslanecké složky významných osobností, (Milady Horákové, Františka Palackého a dalších). Poslanci měli rovněž možnost nahlédnout do originálu jednoho z opisů Saského zrcadla – iluminované právní knihy z 15. století. Část prohlídky byla věnována rovněž sociální problematice, a to jak aktuálním publikacím, periodikům, tak i historickým dokumentům. V závěru byli poslanci vyzváni, aby kdykoliv sdělili svoje požadavky, a to jak k využívaným monitorům tisku, které jsou v knihovně rovněž zpracovávány, tak i k dalším službám, které knihovna může poskytovat. Před ukončením návštěvy se poslanci podepsali do pamětní knihy.
Jednání výboru pokračovalo v 10.00 hodin v místnosti č. 48 – Konírna. V úvodu přednesla předsedkyně výboru seznam omluvených poslanců. Za ověřovatele doporučila předsedkyně poslankyni Lucii Šafránkovou. V úvodu požádala, v souladu s žádostí o změnu programu, stávající bod 4. „Volba předsedy pro IT a dávkové systémy a místopředsedů podvýborů“ nově zařadit jako bod č. 1, a to z důvodu nepřítomnosti poslance Beitla při projednávání pozdějších bodů. Ke změně je potřeba třípětinová většina všech poslanců, tedy 15. V hlasování č. 1 se 19 poslanců vyslovilo pro, všichni přítomní. Návrh byl přijat.
Bodem č. 1 byla Volba předsedy podvýboru pro IT a dávkové systémy a místopředsedů podvýborů. Na 5. jednání VSP byla odsouhlasena tajná volba. Vzhledem k tomu, že nebyly jiné návrhy, byli poslanci seznámeni se základními pravidly tajné volby. Zvolení ověřovatelé, kteří jsou přítomni na schůzi, jsou zároveň členy volební komise, jak vyplývá z usnesení č. 2 VSP. Volba se koná nejvýše ve dvou kolech. Aby byla volba platná, musí být vydány lístky alespoň jedné třetině poslanců. Poslanci opravují volební lístky za plentou samostatně. Zvolený poslanec je zakroužkován, odmítnutý poslanec je označen křížkem ve tvaru písmene „x“. Vítězí poslanec, který získá nadpoloviční většinu přítomných (tedy vydaných hlasů). Potom bude jednání přerušeno na 15 minut, aby mohla zasednout volební komise, dále aby byly připraveny a parafovány lístky, proběhla volba a aby volební komise vyhodnotila volbu. Za ODS byl navržen poslanec Beitl, za Piráty byl navržen poslanec Kolářík.
Po 15 minutách předala předsedkyně výboru slovo předsedkyni volební komise, Markétě Adamové Pekarové, která oznámila výsledek volby. Ze strany předsedkyně volební komise bylo sděleno, že z 20 odevzdaných volebních lístků bylo pro Lukáše Koláříka odevzdáno 13 platných hlasovacích lístků, pro poslance Petra Beitla 7 platných hlasovacích lístků. Předsedou podvýboru pro IT a dávkové systémy byl zvolen Lukáš Kolářík. K tomuto bodu bylo vydáno usnesení č. 24.
Dále se pokračovalo volbou místopředsedů podvýborů. Poslankyně Andrea Brzobohatá byla navržena jako místopředsedkyně podvýboru pro sociální služby a osoby zdravotně postižené. Poslanec Marek Novák byl navržen na místopředsedu podvýboru pro IT a dávkové systémy. Poslankyně Olga Richterová byla navržena na místopředsedkyni podvýboru pro sociálně zdravotní pomezí. Byl navržen způsob aklamací. Vystoupili jednotliví kolegové.
První vystoupil poslanec Novák. Uvedl, že oblast IT byla jedna z oblastí, které se věnoval před svým poslaneckým mandátem. Má zkušenosti s implementací systému SAP, byl součástí realizačního týmu. Má zkušenosti při zavádění nových systémů.
Dále vystoupila poslankyně Olga Richterová, nominovaná na podvýbor pro sociálně zdravotní pomezí. Posledních osm let byla členkou správní rady celostátního výboru Diakonie. Má zkušenosti s prací s těžce zdravotně postiženými. Jako komunální zastupitelka rovněž vnímá problém LDN a pečovatelských domů. Obecně nepokládá, že tento segment je dobře nastaven.
Dále vystoupila poslankyně Andrea Brzobohatá, kandidátka na místopředsedkyni podvýboru pro zdravotně postižené. Sama zažila těžkou nemoc a prošla si všemi stádii v posuzování léčení.
Předsedkyně Radka Maxová postupně předložila jednotlivá usnesení k jednotlivým kandidátům.
Jako první dala hlasovat o volbě místopředsedy podvýboru pro IT a dávkové systémy Marka Nováka. V hlasování č. 2 se vyslovilo z 20 přítomných poslanců 19 pro, 1 se zdržel. Usnesení č. 25 bylo přijato.
V hlasování č. 3 o volbě místopředsedkyně podvýboru pro sociální služby a osoby zdravotně postižené Andree Brzobohaté se z 20 přítomných poslanců 19 vyslovilo pro, jeden se zdržel. Usnesení č. 26 bylo přijato.
V hlasování č. 4 o volbě místopředsedkyně podvýboru pro sociálně zdravotní pomezí Olze Richterové se vyslovilo z 20 přítomných 19 pro, jeden se zdržel. Usnesení č. 27 bylo přijato.
Dalším projednávaným bodem byl bod Sociálně právní ochrana dětí – seznámení s problematikou a aktuálním stavem.
Předsedkyně Radka Maxová přivítala zástupce MPSV, v první řadě ministryni práce a sociálních věcí Jaroslavu Němcovou, poradkyni Janu Hanzlíkovou, zástupkyni ředitele odboru ochrany práv dětí Hanu Jamrichovou, Adama Křístka z oddělení ochrany práv dětí a náhradní rodinné péče, Annu Hofschneiderovou z oddělení ochrany práv dětí a náhradní rodinné péče.
S úvodním slovem vystoupila ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová, která stručně uvedla změny v oblasti sociálně právní ochrany dětí. Je si dobře vědoma, že stav v této agendě je víceméně uspokojivý, dodnes nebyly provedeny zásadní kroky, které by vedly k transformaci péče o ohrožené děti. Oblast sociálně právní ochrany dětí vnímá ministerstvo jako jednu ze svých priorit. Do konce roku 2018 chce předložit novou strategii ochrany práv dětí na roky 2019 až 2025, která by měla obsahovat zásadní koncepční změny. Jednou z priorit této strategie bude sjednocení systému, bez kterého nelze postoupit dál. V oblasti pomoci dětem vyžadujících okamžitou pomoc je snaha, aby se především stabilizovala jejich situace. Vláda schválila některá nesystémová opatření, např. 12 milionů pro fond ohrožených dětí. Tato oblast je rozhodně podfinancovaná. V této věci ministryně jednala s premiérem. Zve na další schůzku, kde budou u kulatého stolu zástupci ZDVOPů a krajů. Snaží se seznámit s aktuální situací. Nevylučuje nutnost ještě letos vypsat jeden dotační titul, nicméně nepokládá tuto cestu do budoucna za systémovou. Snahu o zlepšení kontroly, provádění sociálně právní ochrany dítěte vidí v převodu inspekční činnosti z krajů na ministerstvo. Za velmi problematickou záležitost pokládá děti do 3 let v ústavech, což nepovažuje za uspokojivé. V této věci se již sešla s ministrem zdravotnictví. Připravuje se analýza s jakou odložností a s jakou kapacitou. Z 1390 dětí umístěných v kojeneckých ústavech je 1200 dětí umísťováno na základě dobrovolného rozhodnutí rodičů. Podobný poměr je i ve ZDVOPech. Poukázala rovněž na neblahou praxi, kdy matka odloží dítě do kojeneckého ústavu, odjede pracovat do Anglie a nenese žádnou ekonomickou odpovědnost nebo platbu za tuto péči. Nejhorší situace je v Ústeckém kraji. Systémově vidí cestu v přesunutí kojeneckých ústavů pod resort MPSV. Je tam odbornost 913 a 925. Často se setkává s názorem, že kojenecké ústavy je třeba zachovat kvůli zdravotním sestrám, psychologům a týmům, které zde pracují. Je nutné vnímat v první řadě zájem dětí. Současný stav nepokládá za udržitelný. Dalším důležitým tématem jsou děti, které opouštějí náhradní rodinnou péči, ještě nedosáhly věku 26 let a studují, často se pohybují ve vakuu a nejsou dostatečně zajištěny. Je to škoda, protože tito mladí lidé přesto, že neměli jednoduchý start, chtějí studovat. Mělo by se jim více pomáhat. Řeší se řada projektů, na MPSV nejvíce právě v oblasti tzv. „měkkých projektů“. V současném roce je rozpracováno asi za 7,5 mld. Kč výzev. Bude jasné, že i některé výzvy bude snaha přesunout do jiných oblasti, jako například do sociálních služeb, zaměstnanosti. V závěru ministryně upozornila, že není v jejích silách se setkávat se všemi, kteří toto požadují. Vítá otevřenou spolupráci. Doporučuje, po dohodě s paní předsedkyní, ve výborovém týdnu mezi 8.00 a 9.00 hod., zavést něco jako společné snídaně s ministryní, byly by otevřeny k dotazům a diskusi. V závěru oznámila, že paní Jana Hanzlíková již není poradkyní ministryně, ale stala se náměstkyní sekce 2., Správní činnosti a sociální služby.
Dále vystoupila náměstkyně Jana Hanzlíková. Současný stav péče o ohrožené děti je roztříštěný do několika ministerstev. Vyplývá z toho nemožnost účinného řízení, je charakterizován vysokým počtem odebíraných dětí z biologických rodin. Hodně dětí se dostává do ústavní péče soudním rozhodnutím, řada z nich i rozhodnutím rodičů. Nejzásadnější změna je v zákoně o sociálně právní ochraně dětí z roku 2013. Co se týče OSPODů byly nastaveny standardy kvality a individuální plán ochrany dítěte a případové konference. Pochopitelně s tím došlo i k nárůstu pracovníků OSPODů. Byla zakotvena pěstounská péče na přechodnou dobu a rovněž byly uzákoněny tzv. doprovázející služby. Postupně dochází k přelévání dětí z ústavní péče do náhradní rodinné péče. Jedna z posledních úprav se týkala dávek u dlouhodobých pěstounů. 78% vynakládaných prostředků je vyčerpáno při odebrání dítěte z biologické rodiny, znamená to, že jen velmi málo jde na prevenci.
Předsedkyně výboru Radka Maxová dala odsouhlasit, v hlasování č. 5, možnost vystoupení hostů. Návrh byl přijat.
Dále vystoupila poslankyně Aulická. Vyslovila obavu, že nová paní ministryně jde ve šlépějích ministryně Marksové. Rovněž ji mrzí přístup ministra zdravotnictví. Je rozhodně proti sjednocování pod resort MPSV. Jsou důvody odborné i věcné, aby děti zůstaly v péči všech tří ministerstev. Upozornila na specifikum Ústeckého regionu, které se projevuje i velkým počtem romských dětí, které jsou do dlouhodobé péče prakticky neumístitelné. Financování ZDVOPu není vhodné převádět pod sociální služby. Ve chvíli, kdy dítě není přítomno, zařízení se automaticky snižuje dávka. Zmínila senátorský návrh senátora Papouška, který měl kompenzovat právě přechodnou dobu, kdy dítě není v zařízení umístěno. 12 milionů na Klokánky pokládá za sporné v době, kdy není dostatečně vyřešeno financování ostatních ZDVOPů. Pro lepší spolupráci s kraji rozhodně nedoporučuje převod kontroly na ministerstvo z krajů. Kraje, které financují, mají minimální možnost kontrolovat, jak jsou peníze využity. Vyzvala také k úpravě metodik, mnohdy děti žijí v podmínkách, které opravdu na nich zanechávají psychické poškození. Jsou odebírány mnohdy velmi pozdě, OSPODy jsou pak často pod tlakem a neví, kdy mohou děti odebrat a kdy ne.
Poslanec Juchelka upozornil, že problémem je, že není žádná koncepce prorodinné politiky. Rovněž se dotázal, zda existuje odhadovaná průměrná doba, jak dítě dlouho zůstává v zařízeních typu Klokánek, jaká existuje spolupráce s OSPODy. U kojenců by rozhodně měla být přednost profesionální pěstounské péče před jakýmkoliv institucionálním zařízením.
Dále vystoupila poslankyně Richterová. Upozornila na potřebu uvědomit si, co je běžná péče a co představují extrémní póly. Rozhodně by nemělo docházet k tomu, aby situace zašla do jakýchkoliv extrémních poloh. OSPODy mnohdy sledují naprosto bezmocně svoji degradaci. Častým problémem je nemožnost odebrat dítě včas. OSPODy by neměly být jen v trpné situaci, kdy jen sledují, jak se zhoršuje situace v rodinách. Není nutné rozhodně dávat děti, které jsou vhodné na dlouhodobější adopci či náhradní pěstounskou péči, do přechodné pěstounské péče. Důležité je vnímat i diagnózy, kvůli kterým jsou děti umisťovány, některé nejsou tak vážné, aby odůvodňovaly umisťování dětí do ústavní péče. Pěstouny lze podpořit doprovázejícími službami. Při doplnění doplňující palety služeb, kdy pěstoun potřebuje například jít na dovolenou. Rovněž i větší podpora ze strany např. profesionálních psychologů je žádoucí. Rovněž neplatí, že příbuzenečtí pěstouni automaticky poskytují dobré, nebo lepší prostředí. Proto, aby nedocházelo k excesům, i zde je potřeba rozlišovat.
Dále vystoupila poslankyně Pekarová Adamová, která podpořila Olgu Richterovou. Souhlasí se sloučením pod jedno ministerstvo. Primárně by mělo jít o zájem dětí. Vyslovila přesvědčení, že děti do 3 let by neměly být v ústavní péči. Jsou rodiny, které jsou schopny starat se o handicapované děti. Chtěla by znát situaci v počtu přechodných pěstounů. Jak jsou využíváni, jaká je aktuální situace. Upozornila rovněž, že projekty, které jsou závislé na fondech z Evropské unie, nejsou nekonečné. Je potřeba připravit fungování udržitelné i do budoucna.
Poslanec Bauer uvedl, že si nastudoval výstupy z výboru, vnímal, že spíše převládal racionální názor, že nešlo jen o válku mezi přechodnými pěstouny a ústavy. Je si vědom, že celá záležitost vychází ze zahraničních zkušeností. V zásadě by byl spokojen s modelem podle Velké Británie. Naopak se mu nelíbí například norský model.
Předsedkyně Maxová uvedla svojí zkušenost zastupitelky města Tábor. Zjistila, že město Tábor má na účtu peníze k výkonu pěstounské péče. V několika místech dosáhla suma kolem 100 milionů, které nebylo možné vyčerpat. Jediné co se podařilo na straně MPSV, bylo vrácení do státního rozpočtu, nikoliv využití na náhradní rodinnou péči. Mělo by zde existovat něco jako účelové vázání finančních prostředků a podpora jiných forem péče o děti.
Poslankyně Gajdůšková se dotázala na statistiku uvnitř systému, co se týče kojeneckých ústavů, aby nedošlo k „vylití s vaničkou i dítěte“. Je třeba si uvědomit, že každé dítě je jiné. Má problém s tím, že na celou situaci dítěte se nahlíží pouze jako na sociální případ. Důraz klade i na pedagogickou činnost. Pohled odborných týmů pokládá za nenahraditelný. Uvedla rovněž, že byla i určitá koncepce rodinné politiky už na ministerstvu schválena. Bylo by dobré zjistit aktuální stav, zda byla schválena, aby se znovu nezpracovávalo něco, co už je hotové.
Poslankyně Aulická upozornila, že s rodinami se pracuje. Je snaha v ústavní péči s biologickou rodinou pracovat.
Poslanec Kasal provedl krátký exkurz zkušenosti z porodnic. K tomu, kdy dítě je na základě přání matky umístěno do náhradní péče, se zachovává přesně stanovený postup. Nelze toto paušalizovat, že k tomuto dochází ve všech zařízeních, nebo že se jev objevuje velmi četně. V řadě případů se některé maminky neumí o dítě postarat (např. problém drogově závislých matek). V případě rušení ústavů často dochází k tomu, že děti jsou převáděny do zařízení, kde není žádný zdravotník. Doložil konkrétními zkušenosti z vlastní praxe. Mělo by být sděleno, kolik je kojeneckých ústavů a jak je zde zajištěna zdravotnická péče, kolik je zde zdravotně handicapovaných dětí.
Poslankyně Richterová uvedla, že u drogově závislých matek jde mnohdy o zásadní příležitost, kdy může dojít k zvládnutí závislosti právě vazbou a péčí o dítě, pokud je poskytnuta dostatečná pomoc.
Poslanec Juchelka uvedl, že koncepce rodiny byla přijata již minulý rok, nicméně ji pokládá za značně rozpornou a nedostatečně prorodinnou.
Poslanec Kasal uvedl problematiku současného nastavení vůči drogově závislým matkám. Ta věc by byla do budoucna řešitelná například vytvořením specializovaných zařízení.
Ministryně Jaroslava Němcová uvedla, že doufá do budoucna v pokračování racionální debaty, pravděpodobně nedojde ve všech bodech k úplné shodě mezi všemi. Je potřeba hledat co nejširší platformu, která by vedla k nejlepším opatřením pro samotné děti. Zájem dítěte by měl být v centru všech těchto snah. Region ústecký již navštívila, s hejtmanem se setkala a plánuje setkání i následující den, kde společně s ostatními zástupci kraje bude jednat právě i na téma sociálně právní ochrany dítěte. Má k dispozici analýzu dětí v kojeneckých ústavech. Tuto analýzu si vyžádala přes zdravotní výbor a podivila se, že poslanci tuto analýzu nemají.
V závěru předsedkyně Maxová požádala poslance, aby zaslali své dotazy na výbor do pátku tak, aby byly odeslány na ministerstvo s tím, že ministerstvo odpoví. Doporučila, aby se příliš neprováděli historické exkurze do minulosti.
Dalším projednávaným bodem byla Informace o aktuální situaci v postupech OSPODů při opatrovnických řízeních.
Předsedkyně výboru přivítala Helenu Válkovou, předsedkyni petičního výboru, Annu Šabatovou, veřejnou ochránkyni práv, za MPSV pak paní Jamrichovou a paní Hofschneiderovou.
Helena Válková uvedla, že důvodem jejího vystoupení jsou výsledky její nejen předsednické, ale i poslanecké práce, které nasvědčují selhání OSPODů v řadě kauz. Cílem je zlepšit stávající fungování OSPODů, neboť představují klíčového partnera např. i pro soudní rozhodnutí o různých formách rodičovské péče, včetně střídavé. Podle jejího názoru chybí dobré metodické vedení ze strany MPSV a neexistuje ani dobrá účinná kontrola práce OSPODů. Z minulé práce ministerstva měla dojem, že šlo v řadě případů pouze o minimalizování umisťování dětí do ústavů, i když v řadě případů by bylo možné nalézt lepší řešení. Uvedla, případ nezletilé pětileté dívky, kde došlo k selhání právě OSPODů. Dítě bylo násilným způsobem odebráno matce. Matka bez jakýchkoliv excesů a problémů o dítě pečovala. Došlo k řízení mezi ní a partnerem o péči o toto dítě. Přes snahu řešit věc na návrh matky případovými konferencemi, asistovanými šetřeními a účastí, bylo dítě matce odebráno přes všechny posudky. Matka je vysokoškolsky vzdělaná, psychicky naprosto normální, správně pečující. Opírá se o názory renomovaných znalců, například doc. Ptáčka, který velmi zpochybnil postup, který v tomto případě byl uplatněn. Došlo naprosto jistě k selhání systému, konkrétně OSPOD. Dále byl uveden spor odebrání dvou dětí 7 a 9 let, po pětileté péči matky odebráno údajně pro neumožnění dostatečných kontaktů dětí s otcem. Zde šlo především o přetíženost místního OSPODU a rovněž o neřešení ze strany soudů, které jsou, vzhledem k regionu Ústí nad Labem, velmi přetíženy. Uvedené příklady mají společného jmenovatele – selhání OSPOD. OSPODy jsou řízeny formálně, nesouhlasí s poslankyní Richterovou, která tvrdí, že je třeba nalézt průměrnou garantovanou péči o dítě. Je naopak třeba se věnovat excesům a zabraňovat jim. Souhlasí s poslankyní Aulickou, aby měli kraje větší pravomoci kontrol a mohli provádět více kontrol.
Dále vystoupila Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv. Za uplynulý rok obdržel úřad 1161 podnětů, 687 z toho se týkalo problematiky sociálně právní ochrany dětí. Před 18 lety byla zhruba jedna čtvrtina podnětů tohoto typu. Podněty se dělí do dvou zásadních skupin. Jedno jsou vyhrocené předrozvodové a rozvodové spory rodičů, druhá oblast je odebírání dítěte z rodiny a umístění buď do instituce, nebo k přechodným pěstounům. V 800 případech je potřeba většinou pouze poradit. Ve 190 případech bylo zahájeno šetření. Na tomto se podílí 6 právníků. Ve 108 případech bylo zjištěno nějaké pochybení, což znamená 57% ze všech zkoumaných případů. Často se vyjíždí do terénu, vyžaduje se spis, konají se šetření. V 17 případech nebylo orgánem uznáno stanovisko veřejného ochránce práv. Většinou jde o metodické doporučení. Používá se měkkých nástrojů, sankce jen formou informace nadřízenému orgánu, nikoliv formou medializace, byť i tuto možnost má veřejný ochránce práv. Nejčastější pochybení je v případě odebírání dětí, že nebyly vyčerpány všechny dostupné prostředky. Například orgány rozhodují o asistovaném styku, což je rozhodnutí, které přísluší soudům. Někdy je tendence ze strany zařízení regulovat styk dětí s rodiči. Nezřídka jsou vnímány některé postupy ze strany orgánů, jako příliš restriktivní. Výtky jsou i k úloze kolizního opatrovníka, který by měl dobře znát názor dítěte. Rovněž opatrovnická řízení trvají příliš dlouhou dobu. Mnohdy jsou za opatrovnické soudce jmenováni soudci, kteří nemají zkušenosti, nebo selhali v jiné agendě. V průměru mají kolem 70 kauz, což je velký počet. Z hlediska procesního je tato agenda obecně ne zcela optimálně řešena. Podporuje ze zkušenosti sjednocení péče pod jedno ministerstvo. Důležité je optimálně vyřešit sociální služby a otázku sociálního bydlení. Uvedla rovněž zkušenost vývojových psychologů, kde je důležité navázání citové vazby do tří let (největší poškození nastává právě do tří let). Měla by být snaha, aby nemusely tyto děti být v institucích.
V rozpravě vystoupil poslanec Kasal, který poděkoval za vystoupení poslankyni Válkové. Upozornil, že situace je diametrálně složitější u autistických dětí. Poukázal na jednostranné zvýhodňování žen v rozvodových a opatrovnických kauzách ze strany OSPODů a soudů. Neměl by probíhat „boj o dítě“.
Poslanec Kaňkovský poděkoval poslankyni Válkové za otevření debaty ve výboru. Doporučil, aby se výbor nesnažil vynášet zjednodušující soudy.
Vedoucí oddělení, paní Jamrichová, upozornila na složité kazuistiky. Doporučuje, aby nebyly v žádném případě zveřejňovány. Velmi přivítala skutečnost, že ombudsman se bude věnovat kolizním opatrovníkům. Bylo by vhodné, aby kolizní soudci jasně sdělovali svá stanoviska. Rovněž, aby podávali v případě neúspěchu odvolání. Kolizní opatrovnictví zabírá 40 % agendy. Sociální pracovníci jsou často v roli mediátorů mezi dvěma stranami partnerského sporu. Sociální pracovníci často také vykonávají funkci mediátora mezi znesvářenými stranami. Na sociální pracovníky je občas kladen úkol, aby zvládali, jak profesi právnickou, tak i sociální práci. Uvedla, že je snaha, aby OSPODy měly jasná rozhodnutí a stanoviska.
Na závěr předsedkyně Maxová uvedla, že k jednání na téma sociálně právní ochrany dítěte se výbor vrátí v některém ze svých příštích jednání.
Dalším projednávaným bodem byl Návrh poslanců Víta Kaňkovského a Patrika Nachera na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů /ST 22/.
Návrh za skupinu předkladatelů odůvodnil poslanec Vít Kaňkovský. Uvedl, že návrh předkládá spolu s poslancem Nacherem a NRZP. Uvedl, že je snaha řešit nevyhovující úpravu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem či nemocí z povolání je rozdílem mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu. Problém nastává v případech, kdy poškozenému před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhrada poskytována nebyla. Chybí mu „poúrazový výdělek“. Dochází tak často k situacím, že při zvýšení minimální mzdy, jsou poškozováni bývalí zaměstnanci při poskytování náhrady za ztrátu na výdělku. Mělo by se vycházet z toho, že se nejedná o doplatek k platu, ale o fikci jejich výdělku. Na základě této úpravy by nemělo docházet k tomu, že při zvyšování minimální mzdy dochází ke snižování vyplácené renty. V současné době předkládá vláda návrh zákona, který je komplexnější, týká se i vojáků z povolání. Je navrženo pro vládní návrh zkrácené jednání v režimu 90, nicméně doporučuje, aby tisk 22 zůstal v procesu, dokud nebude zřejmé, jak dopadne vládní novela.
Zpravodajka poslankyně Gajdůšková podpořila návrh, souhlasí s postupem v případě souběhu poslaneckého a vládního návrhu. Doporučuje přerušení bodu do ukončení legislativního procesu vládní předlohy.
V obecné rozpravě se přihlásil poslanec Hájek. Představil pět horníků z Ostravy, kteří přijeli na projednání tohoto bodu a kteří jsou tzv. „rentiéři“, tedy pobírají náhradu za ztrátu na výdělku. Pokud se podaří tuto novelu schválit, odstraní se jeden z řady problémů, který je spojen s problematikou odškodnění. Tito lidé jsou často obtížně zaměstnatelní, jsou vedeni v evidenci ÚP. Obvykle při pracovním úrazu mohou dlouho zůstat v evidenci ÚP. Systém je velmi demotivující pro snahu najít si práci. Náhradu dostávají do 65 let, ovšem snižuje se jim nárok na důchod. Vysvětlil demotivující systém, který spíše vede k tomu, že zůstávají poškození raději v evidenci ÚP, než aby se snažili získat nějakou práci, neboť je jim náhrada krácena.
Vystoupil náborovaný uranový horník, který popsal situaci, kdy, když je zaměstnán, často přichází k zaměstnavateli a žádá ho o zaměstnání za minimální mzdu. O tu je mu krácena renta. Rád by pracoval. Každý rok dochází k přezkoumání zdravotního stavu. Je dotazován na to, zda dotyčný nedostal obecnou chorobu, protože v tu chvíli okamžitě dochází ke ztrátě nároku na náhradu.
Poslanec Kaňkovský uvedl z vlastní praxe, že je velmi neblahé, pokud dochází k opakovanému přezkumu zdravotního stavu u zdravotně postižených, u kterých jde o postižení trvalé.
Dále vystoupil Václav Krása, předseda NRZP. Uvedl, že nejde pouze o problém horníků, jde o širší spektrum zdravotně postižených. Je snaha ze strany pojišťovny svést problém na jinou chorobu, například onemocnění obecného charakteru, aby nemusela být vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku.
Předkladatel poslanec Nacher upozornil, že se otvírá zákoník práce. Je snaha řešit minimalistickou variantou a doporučil, aby se k tomuto nepřidávala žádná další témata.
Náměstek Hůrka zdůraznil, že ze strany ministerstva je snaha o komplexnost a rychlost řešení. Původní návrh, který byl předmětem původní novely zákoníku práce ke konci minulého volebního období, nakonec nebyl projednán, ale toto ustanovení v návrhu novelizace zákoníku práce již bylo.
Host Václav Váňa vysvětlil, že on sám se ocitl v situaci, kdy se mu neustále zmenšovala renta vlivem růstu minimální mzdy. V tomto směru vlastně může poděkovat „Nečasově vládě“, která minimální mzdu nezvedla. Předal písemný materiál, který bude poskytnut poslancům. Upozornil také, že státní rozpočet má velmi zajímavý příjem z úrazového pojištění. Za ministra Kočárníka či Klause, byla tato záležitost svěřena dvěma komerčním pojišťovnám.
Předsedkyně Maxová uvedla, že již v minulém volební období se výbor zabýval úrazovým pojištěním. Byly sníženy provozní náklady.
Dále vystoupil pan Jelínek. Uvedl, že po dlouhá léta úrazové pojištění fungovalo v jediné české pojišťovně. Ve chvíli, kdy byla změněna situace, umožnilo se, aby na tomto produktu mohly participovat dvě pojišťovny.
Poslanec Kaňkovský dal návrh na přerušení bodu v obecné rozpravě. Pro návrh se v hlasování č. 6 vyslovilo 11 poslanců, nikdo proti ani se nezdržel. Návrh usnesení č. 28 byl přijat.
Dalším projednávaným bodem bylo Sdělení předsedkyně výboru. Informovala poslance o rozeslaném materiálu z výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj o ustavení jejich podvýborů. Je to na iniciativě každého poslance, zda se přihlásí.
Požádala všechny místopředsedy a zástupce politických klubů setkat se 28. 2. v 8.00 hod. na sekretariátu VSP s tím, že by byl domluven určitý klíč k vysílání na zahraniční cesty. Výbor by se sešel 1. 3. od 13.15 hod.. Uvedla, že v následujícím týdnu se bude účastnit evropského týdne a plánuje vystoupení v panelu k sociální problematice. Rovněž upozornila na dopis ministryně práce a sociálních věcí, která požádala, aby s ohledem na dosud nevyjasněnou architekturu e-Governmentu byl posunut termín k předložení podkladů vyplývající z usnesení výboru č. 6, a to až na 30. 6. 2018. Připravuje se Národní informační koncepce, která bude zásadním strategickým dokumentem, ke kterému by se mělo připojit i MPSV. Záleží na výboru, zda tuto lhůtu bude tolerovat. Návrh obdrželi všichni poslanci.
Poslanec Vyzula uvedl, že by se odklad neměl přijmout. Domnívá se, že nejde o tak obtížný úkol, aby nebylo možné stanovit, jaké legislativní změny bude ministerstvo potřebovat. S podobným úkolem neměl problém ministr zdravotnictví, který byl schopen stanovit harmonogram. Mělo být jasné, kdo je zodpovědná osoba za národní strategii a za tuto oblast. Národní informační koncepce jako hotové dílo nemusí úplně splývat s názory poslanců.
Předsedkyně Maxová vyzvala předsedu podvýboru pro IT a dávkové systémy, aby se urychleně spojil s ministerstvem, aby spolu s poslancem Vyzulou navrhli další postup.
Poslanec Kolářík odsouhlasil, že by výbor neměl přijímat posun této lhůty.
V bodě Různé nebyla žádná vystoupení.
Posledním bodem byl Návrh termínu a pořadu další schůze výboru. Další schůze by byla 1. 3. ve 13.15 hodin s tím, že místnost bude upřesněna. V hlasování č. 7 se vyslovilo ze 13 poslanců 11 poslanců pro, nikdo proti ani se nezdržel. Návrh byl přijat.
Další výbor by se měl konat 15. 3., v této době předsedkyně nebude přítomna, proto doporučuje, aby byl tento výbor věnován návštěvě ČSSZ. Současně seznámila poslance s návrhem programu. V hlasování č. 8 se vyslovilo ze 13 poslanců 11 poslanců pro, nikdo proti ani se nezdržel. Návrh byl přijat.
Schůze výboru byla ukončena ve 13.40 hodin.
Zaznamenal: Antonín Papoušek
Lucie Š a f r á n k o v á , v. r.
Radka M a x o v á , v. r.
ověřovatelka výboru
předsedkyně výboru
11
